Tomáš Libert

Ženy a muži v krizi

O ženské emancipaci a mužské „demancipaci“ Stále se měnící role ženy a proces ženské emancipace ovlivnili celou společnost, naši kulturu i vzorce chování promítající se do výchovy dětí i partnerských vztahů. Za posledních sto let ženy značně „dotáhly“ muže z hlediska vzdělání, pracovního uplatnění a mnoha dalších schopností vedoucích k jejich soběstačnosti a nezávislosti. Bez ohledu na emancipaci však ženy neztratily své unikátní kvality i některá svá dřívější privilegia, které jim stále patří. Díky tomu, jsou ženy nyní téměř rovny mužům, muži však ženám ne! (Nezpochybňuji tím, bohužel, stále se projevující se diskriminaci.) Na tahu je nyní již mnoho let muž, aby ve vztahu k ženě nějak „dorovnal“ to, v čem jej žena dostihla a v podstatě předstihla.

9.12.2014 v 7:30 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Tomáš Libert

Homo Office (člověk kancelářský)

Přijde podřízený za nadřízeným a říká: „Šéfe, chtěl bych přidat!“ - „Tak přidej!“ Dnešní doba mi čím dál více připomíná digitální hry mého dětství, kde se s postupujícím se časem hra zrychluje do nezvládnutelného tempa, kdy to prostě už nestihnete a prohrajete. Jen zrychlování je v reálném světě pomalejší a tak si rostoucímu tempu stíháme částečně přivyknout. Vysoké pracovní nasazení, stres a tlak si však často berou vyšší daň v negativních dopadech na našem psychickém i fyzickém zdraví a pohodě. Udržet si něco, čemu jsme si zvykli říkat work-life balance, je stále těžší! Zřejmě právě proto lidé aktivněji hledávají nějakou sílu či pomoc, která by jim pomohla žít či přežít v tomto náročném světě. Jeden z těchto nových, pomáhajících směrů se nazývá psychosomatika, o které vám přináším pár slov.

9.9.2014 v 10:31 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 1555 | Diskuse

Tomáš Libert

Jak vyrobit psychopata

Cílem tohoto článku je rozšířit naše zorné pole v uvažování o lidské psychice. S velkou úctou k předchozím velmi inspirujícím autorům polemizovat se závěry týkajícími se vztahu moci a psychopatie, které mohou být částečně nepodložené, a může být pro nás třeba snadné jim uvěřit.

9.6.2014 v 16:40 | Karma článku: 15.43 | Přečteno: 2218 | Diskuse

Tomáš Libert

O celostním přístupu, psychosomatice a složitém světě

K tomuto článku mě inspiroval dotaz k článku předchozímu, který jsem napsal na téma Jak rozumět nemoci. Moc za něj děkuji! Dotaz zněl: „Jak byste léčil nervové onemocnění spojené se silnými bolestmi psychosomaticky, tedy jak píšete - sám, bez doktora?“ Pozor! Tento článek není určen těm, kteří hledají jednoduchá řešení a odpovědi! Přiznám se, že se mi už protiví články a knihy o psychosomatice, kde se dočtete, že za nemoci žlučníku může vytěsněná agrese, za poruchy funkce ledvin strach atp. Bylo by to jistě rychlé a jednoduché. Prostě si najdete téma, které máte řešit a uzdravení je za rohem. Autoři těchto textů se z mého pohledu však zcela zpronevěřují filosofii psychosomatického přístupu jako takovému. Ten ve svém základu paradigmaticky (řekněme způsobem myšlení a přístupu) vychází z celostního přístupu k světu, člověku, zkoumání a léčení. U určitých typů onemocnění se u jejich nositelů objevují určité „soběpodobnosti“, podobné vzorce chování či psychické projevy. Kdo z nás však někdy nepopírá vztek nebo nepotlačuje strach. Tyto symbolické výklady nám mohou někdy napomáhat v orientaci a ukazují na analogii procesů a propojenost duše a těla. Každopádně bychom však neměli sklouznout k zjednodušování a paušalizaci. Profesionální a zodpovědný přístup k problému a ke klientovi by měl být vždy celostní a individualizovaný.

14.12.2013 v 18:30 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 1136 | Diskuse

Tomáš Libert

Jak rozumět nemoci aneb léky na strach a na bolest

Stejně jako je automobil vybaven řadou kontrolek, které nám umožňují sledovat jeho stav a upravovat podle nich styl jízdy, rozhodovat o tom, kdy je třeba doplnit naftu či vodu do ostřikovačů, nebo raději rychle zajet do servisu dříve, než dojde k vážnějšímu poškození nebo definitivní poruše, i lidské tělo má řadu takových kontrolek. Otázkou je, jak s nimi zacházíme a jak se s nimi zacházet učíme. Malé dítě těchto kontrolek využívá spontánně například u jídla, kdy řídí zcela dle svých potřeb, co, kdy a kolik chce jíst. My dospělí jej však těchto přirozených kontrolek zbavujeme a nutíme jej do jídla, o jehož druhu rozhodujeme my, v čase kdy se to hodí nám a nutíme jej dojídat, i když je zcela syté. (Tento fenomén probuzení se přirozených chuťových kontrolek se objevuje zajímavě u žen v těhotenství, kdy je jejich chutě spolehlivě vedou k potravinám, které jsou pro ně v dané chvíli vhodné.) Dál učíme dítě přemáhat únavu a chodit spát, ač se mu nechce. Ucítí-li jakoukoliv bolest, máme tendenci ji buď zlehčovat, nebo její příznaky hystericky tišit a tlumit. Jak jej učíme rozumět nemoci a bolesti? Je nemoc či bolest něčím, čeho bychom se měli pokud možno ihned zbavit? Není to podobná absurdita jako bychom si přelepili v autě zmiňované kontrolky lepenkou, aby nebyly vidět? Mediální medicína a farmacie nás k tomu zřejmě vede. Reklamy nás přesvědčují o dalších účinných preparátech proti bolesti kloubů, hlavy apod. Léčení následků nikoli příčin se tak stává začarovaným kruhem, ze kterého profituje zločinné spolčení systému bolest-lék, kde opakované „léčení“ vede k recidivám a dalšímu šíření problému a systém bolest-lék má svou další oběť.

13.12.2013 v 22:15 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 1001 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1404
Celý pracovní život se zabývám aplikovanou psychologií. Pracoval jsem nejprve v pomáhajících profesích (ve spektru od bezdomovců, přes toxikomany a děti), posledních 10 let se věnuji soukromé a firemní klientele. V roli konzultanta, kouče či trenéra se snažím napomáhat k úspěchu českým firmám, rozvíjet manažery, obchodníky a další jejich kolegy. Má osobní oblíbená témata: Psychosomatika, Odhalování lháře, Práce se stínem, Regresní terapie, Analýza kořenových příčin, atd.